Bohumír Nikl: Starosta musí naslouchat lidem aneb jak se řídí menší město

Ždírec nad Doubravou je městem teprve dvacet let. Jeho novější bohatou historii od třicátých let zachycují už dvě Pamětní knihy obce ždírecké. Do osudů obce zasáhla v poledne 9. května 1945 válka. Oficiálně už byl mír, ovšem Němci z ustupující kolony stříleli po ruském letadle. Při následném bombardování zahynulo 23 místních lidí, čtyřicet jich bylo zraněno, střed obce byl silně poničen.

Houževnatost lidí z Vysočiny, zkušenost, že je třeba spoléhat na vlastní síly, i to má zřejmě

vliv na absenci zákulisních her v našem zastupitelstvu. Chceme správu obce přiblížit našim občanům. Zveřejňování informací, vytvoření osadních výborů na každé místní části, živý kontakt se sousedy. Jsme lidem stále nablízku, bez ohledu na úřední hodiny. V malém sídle se většinou úřaduje, jen co se vyjde na ulici.


Během dvaceti let jsme museli kvůli nárůstu agend rozšířit úřad o další čtyři zaměstnance. A to si ještě troufnu tvrdit, že městský úřad ve Ždírci má ve srovnání s obdobnými malými městy podstav. Dotace nám vždycky pomáhaly. Díky nim jsme rozjeli bytovou výstavbu, mohli jsme budovat sítě, kanalizaci, čističku i vodojem. Dotace přesně kopírují nárůst administrativy, o kterém mluvíme. Na konci devadesátých let většinu žádostí o dotace vytvářeli starosta nebo místostarosta. Sami si psali žádosti a zvládali to.


Jenže ta náročnost se tak zvyšuje, že jsme nuceni si najímat specializované firmy, abychom neudělali chybu. Následná hrozba vracení dotací může zničit rozpočet obce. Takže dneska starosta a místostarosta zvládnou sami menší dotace z Fondu Vysočiny, v menších obcích se i v tomto případě starostové obracejí na centrum společných služeb. Byrokracie se zvyšuje, náročnost roste, snadno by udělali chybu. Dříve jsme zvládali velké projekty. Bylo to náročné, cestovali jsme na ministerstva, na Státní fond životního prostředí, dokázali jsme to. Teď už to není možné.


Na radnici je důležité mít tak sehraný tým, že ho nemusíte stále kontrolovat. Musíte

podporovat lidi, vést je k samostatnosti. Je tu zákon, ale při práci je třeba myslet i na

vynalézavost. Každý máme nějakou agendu, ale ta nemá striktní hranice. Tak je to na malých obcích a malých městech. Jednak nás tady není tolik a činnosti jsou provázané. Každý se musíme neustále vzdělávat a sledovat velké množství informací od legislativy až k ekonomice.


Provázanost i zastupitelnost starosty a místostarosty umožňují postupovat energicky, oba jsou obeznámeni se vším důležitým ve městě. Veškerá vydání podepisuje buď starosta, nebo místostarosta, vědí o každém rozhodnutí. Starosta nebo místostarosta mají vlastně pracovní dobu stále, i v době volna jsme zvyklí, že když je ve městě nutné řešit něco třeba v neděli odpoledne, jdeme do toho. Na radnici to ani jinak nejde.


Hodně zbytečné byrokracie je u stavebního řízení, to vidím jako dost zdlouhavé, protože

máme připravené další parcely na výstavbu rodinných domků. Když se dostanete na to, že tam potřebujete udělat sítě, tak to trvá dlouho na to, abychom mohli lidem parcely nabídnout k prodeji, přitom máme hodně žádostí. Mnohé úřadování je spojeno se životním prostředím, město je v chráněné krajinné oblasti, ale beru, že nad životním prostředím je třeba dohled.


Čím blíže je stavební úřad občanům, tím více zná situaci. Když jsme se dříve rozhodli, že

budeme stavět vodojem, v říjnu jsme ho kolaudovali. Teď za tu dobu nepřipravíte ani stavbu. Všichni chtějí ještě více dokumentů, jsou důslednější, nahrávají jim zákony, předpisy. Dostalo se to až do extrému. Spíše, než všechno centralizovat a oddalovat správní agendy od lidí z venkova, by se mělo naopak decentralizovat. Mě zajímala vždycky výstavba města a zajímá i občany. Parkovací místa, kam za kulturou, léta se tady vedou diskuse o tom, jak optimálně přestavět kinosál. Lidi zajímá, aby se jim dobře žilo, a to se musí snažit samospráva zajistit.


Lidé chtějí kvalitní cesty, upravenou zeleň, mít kde nakoupit, blízko k doktorovi, dopravní

spojení. Blízko zaměstnání. Pracovní příležitosti tady jsou, upravila se většina cest, nabízíme spoustu společenských akcí, máme letní kino. Postavili jsme dům s pečovatelskou službou, město ji chce ještě rozvíjet, chceme věnovat větší pozornost potřebám místních osad, podporovat spolky.


Vybudovali jsme náměstí, zvýraznilo se jím přirozené centrum města. Osvědčila se nová tradice trhů na náměstí a velkou odezvu získala adventní slavnost a rozsvěcování vánočního stromu. S touto tradicí nás začínalo jen několik, teď přichází až tisíc lidí.


Starosta by měl umět naslouchat lidem, vnímat jejich potřeby. Všechno se nedá splnit, je třeba o tom jednat, vysvětlovat. Lidé dovedou pochopit, jestli pro ně něco děláte.


© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN