Hana Žáková: Starostové odvádějí pořádný kus práce

Dvacet let stála v čele obce Koněšín na Třebíčsku, třináct let vedla Ekologický mikroregion Horácko, čtyři roky působila v zastupitelstvu Kraje Vysočina. Nyní již dva roky zasedá v Senátu ČR. Hana Žáková se postupnými kroky dostala do nejvyšších sfér politiky České republiky. V Senátu působí ve Výboru pro záležitosti EU a Podvýboru pro energetiku a dopravu. Projednává vznik desítek zákonů, které ovlivňují chod naší země, tedy kohokoliv z nás. Přitom stále říká, že nejvíce se naučila v těch nejspodnějších patrech – v čele obce a v čele mikroregionu. Právě jeho předsednictví předala v únoru tohoto roku své nástupkyni.

V čele mikroregionu Horácko jste stála od roku 2007 do roku 2020. Nezjišťovala jste,

zda jste nebyla nejdéle sloužící předsedkyní jakéhokoliv mikroregionu v rámci České

republiky?

Přiznám se, že toto jsem nezjišťovala, ale myslím, že někteří kolegové stojí v čele „svých“ mikroregionů ještě déle. Je ale pravda, že třináct let je opravdu dlouhá doba. Moc mě proto těší, že mě starostové z jednotlivých obcí sdružení v Horácku tolikrát zvolili za předsedkyni. A moc bych totéž přála i své nástupkyni, a zároveň výborné kamarádce Lídě Jelínkové. Určitě k tomu má dobře nakročeno, protože je vynikající organizátorka, moc dobře si vede jako starostka Náramče a mně velice pomáhala ještě coby místopředsedkyně mikroregionu.


Když se ohlédnete za těmi třinácti lety, jaký projekt byl pro vás v rámci mikroregionu

nejstěžejnější?

Jsou projekty, které jsou důležité, ale lidé je příliš nevnímají, a pak jsou projekty dělané právě pro radost lidem, kteří je tím pádem vnímají naplno. Do té druhé kategorie bezpochyby patří spuštění pravidelné výletní lodní dopravy na Dalešické přehradě. Bydlím v Koněšíně a velmi ráda chodím na procházky právě k přehradě.


Vždy jsem snila o tom, jaké by bylo mít zde velkou výletní loď, která by brázdila vody toho našeho Horáckého moře, jak se Dalešické přehradě říká, a přinášela radost malým i velkým, místním i turistům. A snila jsem o tom tak dlouho, až jsem si řekla, že ten sen proměním ve skutečnost. Nutno podotknout, že jsem na to nebyla sama, velmi výrazně mi pomáhali starostové z okolí přehrady. Původní záměr byl obnovit přívoz mezi obcemi Třebenice a Koněšín.


Nakonec se vám ale podařilo na přehradu dostat výletní loď.

Stále mě lákala představa velké lodě, která by plula po celé přehradě. Výletníkům by se pak přehrada otevřela ve své plné kráse, kterou můžete nejvíce vychutnat z paluby lodě. Tehdy jsem ještě předsedkyní mikroregionu nebyla, ale i tak jsem se do toho pustila s tím, že by mikroregion byl zřizovatelem této dopravy. Dalo to spoustu běhání a vyřizování, narážela jsem na nepochopení, mnozí úředníci nechápali, k čemu by byla loď na přehradě dobrá. Nerozuměli tomu, že by loď mohla přilákat turisty, pozvednout cestovní ruch a tedy i místní ekonomiku.


Ale nakonec se to povedlo. A shodou náhod se první loď, která se jmenovala Vysočina, podařilo spustit na vodu v roce 2007, tedy v roce mého prvního působení v čele mikroregionu. Od té doby Vysočina a její nástupce Horácko svezly asi 300 tisíc pasažérů.


S přehradou jste měli i další plány.

Ne vše se podařilo do puntíku. U přehrady měl například také jezdit turistický vláček, který by lidem pomáhal zdolat cesty mezi obcemi a vzdálenějšími přístavišti, ten se ale povolit a zavést nepodařilo. Bohužel to ztroskotalo na nejrůznějších povoleních, které jsme nebyli schopni dodat. Například jsme se měli zaručit, že na vláček jedoucí po lesní cestě náhodou nespadne strom. Někomu se to může zdát úsměvné, ale takové potvrzení vám nevydá žádný lesní správce. Zkrátka je to vždy o lidech. Pokud by byla vůle, tak by se i našla cesta k povolení, ale tehdy nebyla. Dnes už tedy řeším jiné problémy našeho regionu, přičemž jsou též dopravního charakteru.


Napadá vás ještě nějaký další projekt?

Významným projektem, který ale nebyl tak viditelný, nicméně velmi potřebný, bylo třeba zkvalitnění internetového připojení v obcích mikroregionu. To je důležité jednak pro úřady, ale třeba i pro místní podnikatele, kteří tak mohou snáze pracovat z domova a odesílat velké množství dat.


Za velmi významnou považuji také spolupráci starostů z mikroregionu s Jadernou elektrárnou Dukovany, ať už Skupinou ČEZ či Nadací ČEZ, která mikroregion dlouhodobě podporuje v jeho aktivitách. Díky této oboustranné spolupráci se třeba podařilo do každé obce pořídit velké párty stany, čímž jsme zároveň podpořili i spolkovou činnost.


Na malých obcích jsou totiž nejvýznamnějšími hybateli kulturního a společenského života místní spolky. Zatímco ve městech tato úloha připadá kulturním střediskům, což jsou za tímto účelem zřízené městské organizace, na vesnicích se musejí lidé spoléhat sami na sebe. Ale díky tomu, že tam fungují sbory dobrovolných hasičů, ženy se sdružují v pobočkách Českého červeného kříže, lidé působí v ochotnických či pěveckých souborech, jsou zde sportovní družstva, někde i spolky baráčníků či jiných organizací, pak i na malých obcích najdeme společenský život na velmi dobré úrovni. Jen se o něj lidé zkrátka musejí postarat sami.


V mikroregionu jsme si toho velmi dobře vědomi, a proto je podpora spolků naší prioritou – což jsem si přenesla i do své senátorské činnosti. Právě spolupráce s elektrárnou, coby naším nejvýznamnějším partnerem, nám otevřela další možnosti. Nákup párty stanů byl koncipován tak, že každá z obcí dostala od mikroregionu dva stany nebo slunečníky, na jejichž nákupu se podílely obce a Nadace ČEZ.


V letošních krajských volbách podporujete Starosty pro Vysočinu.

Kolegy starosty podporuji proto, že si jich velice vážím – už proto, že sama vím, jaké to je vést malou obec. Starostové v malých obcích mají obrovskou odpovědnost, ti se za žádného úředníka nemohou schovat. Stát na obce navíc překládá čím dál více povinností, což se mi nelíbí a často to také v Senátu na různých výborech řešíme. Postavit se v téhle době do čela kandidátky v obecních volbách znamená nejen být patriotem, který chce pro obec něco udělat, ale zároveň ochotu doslova riskovat. Jít do voleb s vědomím, že chci být starostou, si v dnešní době žádá skutečně velkou kuráž.


Člověk, který to udělá, musí vědět, že mu nabydou desítky povinností, najednou bude zodpovědný za všechno možné a bude-li i nadále neuvolněný, pak ho po příchodu ze zaměstnání čeká další regulérní mnohahodinová „šichta“. Tohle doopravdy obdivuji. Myslím, že většina obyvatel malých obcí je stejného názoru jako já, a proto si svých starostů cení. Není to jako ve městech, kde už probíhá tradiční soupeření politických stran a lidé v představitelích města vidí politika. Právě Starostové pro Vysočinu podle mě dokázali najít cestu, jak tyto dva protipóly spojit. Tím, že na kandidátku postavili starosty, které lidé dobře znají a kteří naopak znají potřeby jednotlivých obcí, dovedou voličům nabídnout určitou alternativu k tradičním politickým stranám, v nichž se sice sdružují lidé mající stejné názory, ale neznající potřeby lidí, kteří mají názory jiné či kteří se o politiku až tak moc nezajímají. A navíc vznik takové kandidátky, jako jsou Starostové pro Vysočinu, přináší jeden významný efekt. Díky ní se seznámí starostové z celého kraje, z obcí všech velikostí. Z této kolegiality pak vznikají mnohá přátelství, díky nimž si obce mohou navzájem lépe pomáhat.


© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN