Jan Burda: Neziskovky potřebujeme a ony potřebují podporu

Třebíčský radní Jan Burda vede krajskou neziskovku s názvem Rada dětí a mládeže. Samotné slovo neziskovka má ve společnosti často špatné konotace, proto jsme se zeptali, jak to s neziskovým sektorem u nás je.

Jak je to s těmi neziskovkami? Jsou dobré, nebo špatné?

Řekl bych, že je to stejné jako s lidmi. Jsou lidé dobří a špatní, poctiví a podvodníci. Věřím, že se shodneme na tom, že naprostá většina je těch hodných. A stejné je to i s neziskovkami. Prostě není neziskovka jako neziskovka.


Vůbec nechci zpochybňovat fakt, že existují i neziskovky netransparentní, lobbistické nebo politicky zaměřené. A souhlasím i s tím, že nedělají ostatním úplně dobré jméno. Rozhodně však není možné házet všechny do jednoho pytle. Je to podobné, jako když půjdete do pekařství a koupíte si drahý a špatný chleba. Také to nevede k tomu, že zanevřete na všechny pekaře. Naprostá většina neziskovek totiž funguje na úplně jiném principu a vykonává velmi potřebnou a záslužnou činnost.


Kde tedy můžeme najít takové organizace?

Úplně všude kolem nás. Vlastně ve všech oborech. Víte třeba, že takový spolek včelařů, který funguje v malé obci, je neziskovka? Víte, že dobrovolní hasiči, kteří se na řadě obcí starají o veškerý komunitní život a působí i v místních částech našeho města, jsou neziskovka? A co takový Skaut, Sokol, rybáři, atletický nebo baseballový oddíl? Další neziskovky... A to jsem se ještě vůbec nedotkl oblasti sociálních služeb, třeba Charita, Diakonie a desítky dalších se starají o seniory, postižené, ohrožené děti. I to jsou neziskovky.


Takže by se dalo říct, že na nějakou prospěšnou neziskovou organizaci můžeme narazit skoro na každém rohu.

Je to tak. A často si to ani neuvědomujeme. Využijeme nějakou službu a vlastně ani nepátráme po tom, kdo ji zabezpečil. Ale to je normální. Neziskovky jsou naprosto přirozenou součástí našeho života. Navíc Vysočina je hodně specifická v tom, že občanské aktivity jsou na velmi vysoké úrovni a v kraji

je takových organizací obrovské množství.


Jaká oblast činnosti je v neziskovém sektoru nejrozšířenější?

Bezkonkurenčně sociální služby. Systém v sociální oblasti je nastaven tak, že by bez neziskových organizací vůbec nemohl fungovat.


A proč by tyto služby nemohl zajišťovat stát, kraj nebo obec?

No to je celkem jednoduché a platí to ve všech oborech. Protože neziskovky odvedou potřebnou práci mnohem efektivněji a levněji než stát nebo kraj či obec. Do značné míry je to i tím, že se opírají o práci velkého množství dobrovolníků.


Jak jsou tyto organizace financovány? Kritice bývají často vystaveny i nejrůznější dotace.

Bez finanční podpory, a je lhostejné, zda z úrovně státu, kraje nebo obce, by naprostá většina zmíněných služeb nemohla být poskytována. Nejsou to totiž služby jakkoli výdělečné nebo ziskové. Pokud to mají být služby finančně dostupné, nemohou pokrýt veškeré náklady příjmem od klientů.


Poskytovatel dotace si vlastně od neziskovky kupuje službu, kterou by jinak musel poskytovat sám. A to by ho stálo nemalé úsilí a v důsledku i mnohem více finančních prostředků. Pár konkrétních příkladů. Potřebujeme v rámci kraje například zajistit kvalitní péči o seniory nebo děti a mládež v jejich volném čase.


To i při největší snaze nemohou zajistit pouze krajem nebo obcemi zřizované organizace. A zde je právě prostor po neziskový sektor.


Mluvil jste o dobrovolnících.

Velká část neziskovek pracuje čistě na dobrovolnickém principu. Například volnočasové a sportovní aktivity, ale i řada sociálních služeb je na dobrovolnících přímo závislá. Stovky lidí věnují velkou většinu svého času práci pro druhé bez nároku na jakoukoli odměnu. Podle statistik odpracují dobrovolníci v Česku každoročně kolem 45 milionů hodin a odvedou práci za více než pět a půl miliardy korun. A to si zaslouží uznání.


Moc bych si přál, aby neziskovky a nezištná dobrovolnická práce pro druhé vůbec měly u veřejnosti takové pozitivní jméno, jaké si zaslouží.


Vy sám stojíte v čele Rady dětí a mládeže kraje Vysočina. Co je náplní vaší práce?

V Radě dětí se především snažíme o tři věci. Propagovat volnočasové aktivity na Vysočině, protože pravidelná zájmová činnost je pro děti nesmírně důležitá. Ulehčovat organizacím na Vysočině jejich záslužnou práci, protože jsou to spolky dobrovolnické a každé ulehčení, rada nebo pomoc je pro ně cenná. A konečně realizovat velké celokrajské projekty, kde dochází k cílenému síťování a spolupráci jednotlivých organizací.


Aktivit, které organizuje Rada dětí a mládeže kraje Vysočina, je celá řada. Největší aktivitou, kterou teď realizujeme, je projekt „Zvyšování kvality neformálního vzdělávání na Vysočině“. Jeho prostřednictvím rozdělíme během tří let mezi organizace bezmála dvacet miliónů korun.


Dále bych zmínil veletrh Volný čas není nuda, který probíhá každý rok ve všech pěti okresních městech kraje. Program Mládež kraji je zaměřen na finanční podporu zajímavých projektů mladých lidí z celého kraje. A jako poslední bych zmínil novinku – web Volnočasuj.cz, na kterém se snažíme informovat o volnočasovém dění po celé Vysočině a přinášíme aktuální informace pro rodiče, mládežníky i vedoucí spolků.


A s kolika dětmi pracuji přímo já? V Třebíči máme dobrovolnickou organizaci, která se jmenuje Centrum volného času Hrubínka. Organizujeme kroužky, otevřené akce i letní tábory. Na těch se letos vystřídalo téměř 200 dětí.


České děti chodí do školy nejméně rády z celé Evropy. Čím by se mohly školy inspirovat od neformálního vzdělávání?

Na to asi není jednoduchý recept. Každopádně platí, že výchova ndítěte musí stát na třech nohách. Těmi jsou škola, rodina a volný čas. Pokud některá z nohou chybí, výchova kulhá.


Obrovskou devízou neformálního vzdělávání je určitá dobrovolnost. Zásadní je ale to, že správný vedoucí je dětem starším kamarádem a rádcem. Podíl na výchově, který by měl být cílem, se tak děje zcela nenápadně a přirozeně. A to je to důležité.