Libor Kuchyňa: Vyspělá společnost by měla umět zdravotníky ocenit

V časech koronaviru se naplno ukázala výjimečnost profesí členů integrovaného záchranného systému, především zdravotníků. V normálním stavu se jejich práce bere skoro jako samozřejmost. V době, kdy vláda vyhlásila nouzový stav a měli jsme obavy ze situace, která se odehrávala ve světě, jsme si začínali v podvědomí výrazně uvědomovat, že je tato profese pro společnost nesmírně důležitá a nenahraditelná.

Sanitářky, laborantky, zdravotní sestry, záchranáři, lékařky, uklízečky, jejich kolegové a další pracovníci ve zdravotnictví tvoří fungující tým, který je každou vteřinu, za každých okolností, i s rizikem vlastní nákazy – průměrný věk lékařů není úplně nejnižší – připraven pomáhat, zachraňovat životy.


Na rozdíl od policistů, hasičů, vojáků a celníků nemají zdravotníci skoro žádné výhody, jako je například renta. Zdravotníci už před nouzovým stavem byli na pokraji vyhoření. Přesčasy jsou všudypřítomné, únava stoupá a ochota mladých pracovat v tomto systému není zrovna velká. Upřímně se jim ani nedivím. Není to nic jednoduchého, odpovědnost veliká, volného času málo a společenská vážnost povolání hlavně nelékařských pracovníků je pořád velmi nízká, přestože velká část z nich je vysokoškolsky vzdělaných, nebo pracovně velmi zkušených.


Bylo by adekvátní, kdyby zdravotníci (hlavně zdravotní sestry) měli po odpracování určité

doby rentu, nebo kdyby měli možnost pracovat za stejných finančních podmínek například na 0,8 úvazku a zbytek věnovali domácímu vzdělávání. Když mohou mít část hodin na domácí přípravy učitelé, proč by je nemohly mít i sestry?


Kvalitních učitelů si velmi vážím a je to pro budoucnost společnosti klíčová profese, ale

v době nouzového stavu jsme viděli, že bylo možné výuku na nějakou dobu bez vážných

následků přerušit. To ve zdravotnictví není možné, ani na vteřinu zdravotnictví vypnout nelze.


Zdravotníci prostě nemohou zůstat doma. Musí jít pracovat, ať se děje co se děje. V případě mimořádných situací jsou zdravotníci ve své práci téměř nonstop, aby následky pro společnost nebyly fatální. Proto bych chtěl znovu všem zdravotníkům velmi poděkovat. Vaší práce si neskutečně vážím. To vlastně není práce, ale poslání. Vyspělá společnost by to měla umět také ocenit a udělat takové opatření, které by zvýšilo atraktivitu tohoto povolání!

© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN