Pavel Hájek: Jak se kraj (ne)stará o své památky

Kdyby vám někdo řekl, že má Kraj Vysočina ve svém majetku nemovitou kulturní památku mezinárodního významu, kterou nechává chátrat, asi byste mu jen těžko uvěřili.

Těchobuz je relativně malou obcí o osmdesáti obyvatelích, přesto zde historie zanechala celou řadu kulturních památek. Například zámek je místem, kde Bernard Bolzano, jeden z největších evropských myslitelů, napsal většinu svých děl, když zde dvacet let pobýval ve vyhnanství. Dnes si na něj vzpomene málokdo, přestože se jeho matematické principy i věty dodnes vyučují a je jednou z osobností naší historie, jejíž pamětní desku najdete na fasádě Národního muzea v Praze. Za Vysočinu je kromě něj zastoupený jen Tomáš Štítný ze Štítného.


Od roku 2007 obec v zámeckém špýcharu provozuje Galerii Bernarda Bolzana, mimo jiné se stálou expozicí o něm, jedinou v republice. Má navázána dlouhodobá partnerství s významnými institucemi, například Jednotou českých matematiků a fyziků, Univerzitou Karlovou, Rakouským kulturním fórem nebo zahraničními univerzitami v Innsbrucku,

Salzburgu, Hamburku či britském Warwicku.


Od roku 2010 proběhla řada jednání, v nichž bylo opakovaně zástupci kraje přislíbeno

zámecký areál obci darovat. Když obec před pěti lety opustili poslední klienti ústavu sociální péče pro mentálně postižené, který se nacházel v zámeckém areálu, začala jeho budova chátrat. Obec projevila zájem ji od kraje převzít a začít se o ni starat stejně zodpovědně, jako se stará o osm dalších nemovitých kulturních památek. V zámku obec plánuje vybudovat důstojnou celoroční expozici věnovanou právě Bolzanovi a také pečovatelské byty pro seniory. Na zámek navazuje i čtyřhektarový park, který slouží k rekreaci obyvatel i pořádání tradičních kulturních akcí.


Na základě žádosti obce z roku 2014 rada kraje v roce 2017 doporučila bezplatný převod

zámeckého parku na obec. Proč doposud nepředložila tento návrh zastupitelstvu, které je jediné kompetentní v této věci rozhodnout? Součástí žádosti obce z roku 2014 je ale i vlastní budova zámku. O této části žádosti dosud rada kraje ani nejednala. Rada nedodržuje svá vlastní usnesení a obchází zastupitelstvo. Kraj se už několik let dokonce snaží zámek, nyní i s parkem, prodat. V pěti kolech prodeje se nenašel žádný zájemce.


Je naprosto vyloučené, že by zámek v současném stavu koupil kdokoli s reálným a rozumným podnikatelským záměrem. Koupí jej, jako všechny podobné objekty, firma s nejasnými majiteli, která z něj v nejlepší variantě udělá své sídlo, v horším případě místo pochybných aktivit, nebo jej nechá chátrat a zámecký park obyvatelům znepřístupní. Opravdu to chceme? To nemáme úctu k naší historii?


Opravdu chceme prodejem zámku do soukromých rukou budování odkazu Bernarda Bolzana zabránit? Jak budeme svým potomkům vysvětlovat, že jsme se nedokázali dohodnout? Co máme říkat zahraničním profesorům, které po Těchobuzi provádíme?


Jediným z argumentů kraje, proč nemůže zámecký areál obci darovat je, že se musí chovat s péčí řádného hospodáře. Odhadní cena ale díky „péči“ kraje klesla z původních 12 miliónů na 6,5 miliónů v létě loňského roku, kdy je snížení ceny odůvodněno těmito slovy:


„Vlivem dlouhodobého neužívání objektů v délce cca 5 let, neprováděním žádné údržby

včetně pozemků, které jsou zarostlé travním porostem, částečné zaplevelené s výskytem

náletových porostů, dochází ke znehodnocení předmětu prodeje, a to zejména objektu zámku a jeho vnitřních konstrukcí. Vlivem nedostatečného větrání jsou prostory zámku značně zavlhlé až plesnivé.“


Takto dle představ kraje vypadá péče řádného hospodaře? Přitom ostatní kraje se před tím, než přistoupí k prodeji památkových objektů, snaží najít jejich jiné využití a obvykle i

zainvestují rekonstrukci. Kraj Vysočina se současným vedením se jiné využití ani nepokusil najít. A malé obci, která plány na využití má, nedokáže ani vyjít vstříc tím, že jí majetek převede. Naopak ji vydírá tím, že zámek i s veřejně přístupným zámeckým parkem prodat do soukromých rukou.


Kraj musí být partnerem obcí, nikoli jejich nadřízeným, nebo dokonce nepřítelem.


© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN