Pavel Pacal: Zachránili jsme vesnické prodejny

Na Vysočině byste jen stěží hledali obec, kde nevznikl projekt podpořený z Fondu Vysočiny. Dotační systém má spolu s oblastí regionálního rozvoje a územního plánování už čtyři roky na starost náměstek hejtmana Pavel Pacal.

Vaším velkým tématem je obnova venkova. Jak se pod vaším vedením změnil přístup

kraje k její podpoře?

Když jsme před čtyřmi lety začínali, bylo v programu podpory Obnovy venkova 69 miliónů korun a byl určený pouze pro obce do 1500 obyvatel. Program jsme rozšířili i na místní části větších obcí. Například města, jako je Třebíč nebo Jihlava, mají své městské části, které jsou v podstatě malými vesničkami u velkých obcí. Ty mnohdy přes pole sousedí s jinými obcemi, které na dotaci dosáhly, protože už nejsou součástí města. Přišlo mi to nespravedlivé. Proč by na dotace neměly dosáhnout i tyto vesnice? Nemohou být přece „diskriminovány“ za to, že jsou místní částí velkého města. Za dobu mého působení na kraji se to změnilo.


Je tu další změna k lepšímu. Jsem moc rád, že se podařilo program Obnovy venkova navýšit na 90 milionů korun. Díky tomu je pro každou obec připravena ročně částka přes 127 tisíc, kterou může využít na realizaci různých aktivit. Vybrat si mohou z dvaceti možností. Tyto peníze jsou velmi dobře a účelně používány a jejich využití pocítí většina občanů po celé Vysočině. Rád si věci ověřuji přímo v terénu, takže moc dobře vím, že obce tyto peníze čerpají na smysluplné aktivity. Nenajdete snad jedinou obec, která by peníze z programu Obnova venkova nevyužila.


S tím souvisí i to, že se vám podařilo celokrajsky zavést systematickou podporu

venkovských prodejen.

Obce o prodejny přicházely, protože se to zkrátka už nevyplácelo. Lidé na větší nákupy jezdili do nákupních center ve větších městech a malé prodejny se základními potravinami potom nebyly schopné v obcích přežít. Poptávka po systematické podpoře tak přicházela od obcí i samotných provozovatelů.


Proč je tedy jejich podpora důležitá, když většina obyvatel může jet nakoupit do většího nákupního centra?

Ve chvíli, kdy prodejna z obce zmizí, tak s ní vymizí i kulturní a sociální život. Prodejna není jen místem, kde lidé nakoupí základní potraviny, ale také důležitým místem, kde se mezi sebou setkají, mohou si popovídat. V mnohých vesnicích je s prodejnou spojena knihovna, informační centrum, doplňkové služby jako Pošta partner, Zásilkovny, cashback a podobně.


Na Vysočině je celkem 704 obcí. Z tohoto počtu je 540 obcí o velikosti do pěti set obyvatel. Jsme doslova krajem malých vesnic. Proto jsem hledal způsob systémové podpory pro tyto malé obce. Dokonce si myslím, že toto naše myšlení z Vysočiny by mohlo být jakýmsi budícím elektronem pro to, aby se nad systematickou podporou zamyslel i stát v rámci svých ministerstev.


Jak podpora vesnických prodejen funguje v praxi a kolik obcí má o takovou pomoc

zájem?

Každým rokem dáváme přímo obcím čtyři miliony korun. Jedná se o peníze na provozní náklady, jako jsou energie, případně i platy lidí. Dostávají je přímo obce, aby se mohly samy rozhodnout, jak s nimi naloží. Každým rokem nám žádosti přibývají. V letošním roce jich bylo už přes 150. Dostáváme spousty kladných ohlasů. Stačí se po Vysočině projet a uvidíte sami, že vesnické prodejny fungují a jsou místem setkávání místních.


Kraj je také premiantem v oblasti kotlíkových dotací.

Odbor regionálního rozvoje administruje úspěšně už třetí vlnu kotlíkových dotací a za tu dobu se nám podařilo vyměnit několik tisíc zdrojů tepla. Podmínky nenastavuje kraj, ten pouze administruje žádosti. Ale zatím fungujeme bez ztráty kytičky a snažíme se dělat vše pro to, aby to bylo maximálně jednoduché. Byť se čas od času objeví ti, co by toho chtěli zneužít.


Ze sčítání lidu z roku 2011 vyplynulo, že více než 43 tisíc domácností v kraji využívá k vytápění ústřední kotel na tuhá paliva. Z tohoto počtu zvládneme v rámci kotlíkových dotací realizovat výměnu za nové ekologické zdroje tepla u necelých dvaceti procent z nich. Dostáváme zpětnou vazbu od starostů i samotných občanů, kteří kladně hodnotí zlepšující se ovzduší v obcích obzvláště v zimních měsících.


Zasadil jste se také o reformu celého dotačního systému kraje. Proč byla potřebná?

Když jsem před čtyřmi lety začínal, byla krajská dotační politika hodně roztříštěná, protože existovaly tři rozdílné systémy. Největším paradoxem bylo, že žadatelé, kteří žádali ve všech třech nástrojích, měli pokaždé jiné administrativní prostředí a v každém z nich po nich chtěli jiné dokumenty. Bylo pro mě nepřijatelné a pustili jsme se do reformy, kdy jsme vše sjednotili do Fondu Vysočiny.


Žadatelé mají jedno prostředí, které jsme maximálně zjednodušili, stačí vyplnit jednoduchý formulář a vložit přílohy. Chybovost se snížila z dvaceti na čtyři procenta, protože jsme zavedli také možnost doplnění žádosti.

Pro zajištění energetické soběstačnosti České republiky potřebujeme mít nový jaderný zdroj v Dukovanech.

Na začátku roku máme v naprosto jednoduchém přehledném systému na webu přehled pro všechny žadatele o tom, jaké dotační tituly Kraj Vysočina v daném roce bude vyhlašovat a všichni se na to mohou připravit. Do té doby to bylo rozprostřeno během roku a nikdo nevěděl, kdy co bude vyhlašováno, nebylo to na jednom místě a bylo to ve třech různých nástrojích. Žadatelé jsou se současným stavem naprosto spokojení, a dokonce se nás ptají, jestli by něco podobného nemohlo být zavedeno na státní úrovni. Takže máme pro Prahu další inspiraci od nás z Vysočiny. Jsem absolutně přesvědčený, že to, co lze dělat jednoduše a přehledně, tak se tak má prostě dělat.


Navíc jsme navázali množství peněz, které jdou do dotačních programů, na procento daňových příjmů kraje. Takže je zaručeno, že když se kraji bude dařit, tak bude peněz více. Letos je tam 293 miliónů korun a mimo systém je na mimořádné situace, jako je kůrovec nebo sucho, připraveno dalších 70 milionů. Musíme být připraveni na nečekané události, abychom se pak s nimi na Vysočině poprali. Díky této velké změně v hospodaření a dotačních programech jasně ukazujeme, že myslíme i na tzv. horší časy. A to je přeci zodpovědné a promyšlené vedení kraje, které má budoucnost. Přeci chceme, aby se nám na Vysočině dobře žilo.


Velkým současným tématem je budoucnost Jaderné elektrárny Dukovany. Vy sám jste

vystudovaným fyzikem a známým zastáncem jádra.

Elektrárna svou výrobou dlouhodobě pokrývá přes dvacet procent celkové spotřeby státu a výrazně tak přispívá k naší energetické bezpečnosti a soběstačnosti. Nic nefunguje věčně a přesto, že se ukazuje jako optimální varianta provozu současných Dukovan do roku 2045 – 2047, je nutné mít náhradu za stávající bloky.


Vypadá to jako hodně vzdálená budoucnost. Ale co bude pak? Co nahradí její výkon znásobený ještě odstavením uhelných elektráren v roce 2035? Třetina celého území naší krásné země pokryta větrníky a další třetina solárními panely! To je jednoduchá řeč čísel. Dokážete si to představit? Já tedy ne. Navíc to ani fyzicky nejde.


Jsem přesvědčený, jako mnoho ostatních lidí i firem na Vysočině, že jádro má perspektivu. Dlouhodobý provoz jaderné elektrárny podporuje jak město Třebíč, tak i Kraj Vysočina. Mimochodem na třebíčské průmyslovce úspěšně funguje obor energetika, který je jediným v republice. Připravuje budoucí energetiky do praxe. Aktuálně 48 absolventů pracuje přímo v Jaderné elektrárně Dukovany.


Elektrárna je nepochybně také velkým zaměstnavatelem.

Dokonce největším v regionu. Přímo v elektrárně pracují tři tisíce zaměstnanců Skupiny ČEZ a dodavatelů. Studie Karlovy univerzity navíc prokázala, že s provozem elektrárny souvisí dalších až třicet tisíc pracovních míst. Vedle toho nově vznikla společnost Elektrárna Dukovany II, která připravuje výstavbu nových jaderných bloků. Do poloviny roku 2024 by zde mělo pracovat až 160 lidí, před samotným zahájením stavby by jejich počet měl vzrůst až na 600 odborníků. Třebíčsko je energetickým regionem a váže tak na sebe zajímavé příležitosti pro práci, ale i na kvalitní život.


© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN