Roman Fabeš: Telč zdaleka nejsou jen památky a turisté

Roman Fabeš je jedním z nejdéle sloužících starostů v republice. V čele Telče stojí už páté volební období a o jeho stálé oblíbenosti mezi místními svědčí i fakt, že v posledních komunálních volbách vyhrál se ziskem nejvyššího počtu preferenčních hlasů. Zeptali jsme se ho, jaké to je vést pětitisícové město.

Slovo starosta je odvozeno od „starat se“. A starat se o jedno z nejkrásnějších měst v naší zemi je pro mě ctí. A také povinností vůči generacím našich předků, kteří po staletí Telč budovali do dnešní krásy. Zápis do seznamu UNESCO v roce 1992 tuto výjimečnost potvrdil. Ale současně se pro nás stal i velkou motivací a hlavně závazkem. Jsme městem historie a památek, ale za těmi krásnými štíty domů je také současný život. A skloubit to vše dohromady není mnohdy vůbec jednoduché. Za 18 let starostování jsem se naučil, že úspěch ve městě je založen na kombinaci řady faktorů:


Město nelze vést bez vizí, nápadů a nadhledu – to jsem se učil od svých předchůdců Václava Jehličky a Miloše Vystrčila. Mohl jsem na ně navázat v některých jejich myšlenkách a přidat i něco svého. Bez této kontinuity by dnes asi Telč nebyla v UNESCO, nebyli bychom městem se dvěma vysokoškolskými pracovišti a Centrem Akademie věd, možná by už nejezdila železniční trať nebo neexistoval Mikroregion Telčsko a Region Renesance. To jsou jen některé z myšlenek, které se postupně dařilo společnými silami uvést do života. A věřím, že podobné to bude v budoucnu třeba s wellness a lázeňským areálem v Panském dvoře nebo s expozicemi Geoparku Vysočina, které dlouhodobě připravujeme.


Zájmy města musí převážit nad politickými zájmy – to vše výše uvedené by nešlo bez politické stability. Vážím si toho, že v Telči se nikdy moc neřešila politika, ale hlavním zájmem vždy byl a je rozvoj města a život v něm. Každé volby jsou vždy tak trochu krokem do neznáma. A v mnoha městech se stává, že se změnou zastupitelstva končí v koši práce toho předchozího, a to nové začíná od nuly. I u nás se v každých volbách vymění řada zastupitelů a přijdou nová uskupení. Ale zatím se vždy podařilo najít shodu na dalším směrování našeho města, na podobě rozpočtu nebo na obsahu Fondu projektů, což je náš stěžejní rozvojový dokument. Bez toho by dnes v Telči nestál třeba nový zimní stadion nebo SeniorCentrum SeneCura, jejichž příprava a realizace probíhala napříč třemi volebními obdobími.


Stabilita není o jednotlivci, ale o silném týmu – pozice starosty se samozřejmě odvíjí od stability v zastupitelstvu. A já mám to štěstí, že díky ní jsem mohl postupně vytvářet tým lidí, který v různých pozicích pracuje na rozvoji města. Kvalitní personální obsazení samosprávných odborů úřadu a řada spolupracujících subjektů či jednotlivců nám umožnilo vytvořit životaschopný systém přípravy rozvojových projektů a jejich uplatňování při žádostech o krajské, státní či evropské dotace. Říká se, že dobrá práce se chválí sama a jsem přesvědčen, že když do Telče přijedete, je to na ní vidět. Třeba v čerpání evropských dotací co do výše na jednoho obyvatele patříme dlouhodobě mezi nejlepší města u nás. Uvedu jen pár čísel – za posledních deset let jsme jen z evropských dotací zrealizovali 47 projektů za bezmála 600 milionů korun. A v podobných číslech se pohybujeme i pokud jde o krajské a státní dotace nebo soukromé investice do veřejných projektů. Vždyť i letos, přestože se potýkáme s propadem daňových příjmů kvůli koronaviru, máme rozpracované investice v objemu kolem 100 milionů korun.


Je třeba naslouchat, přijímat názory, hledat konsensus, ale nebát se rozhodnout – myslím si, že tohle jsou nezbytné vlastnosti pro dobré starostování. Přestože je to časově náročné, je třeba se potkávat s lidmi na náměstí a ulicích, při sportu, kultuře anebo třeba v hospodě u piva. Zkrátka s lidmi mluvit a vyslechnout si jejich názory. Na malém městě je to jednodušší, protože se v podstatě všichni známe. Ale mnohdy i složitější, protože to dostanete tzv. „na plnou hubu“. Ale je si to třeba přebrat a to podstatné pak i využít. Proto už léta třeba při přípravě projektů od prvotní studie děláme setkání s obyvateli dotčených částí města a probíráme s nimi jejich budoucí podobu. Samozřejmě není reálné vyhovět všem žádostem a podnětům, které, jak už to bývá, jdou třeba proti normám nebo dotačním pravidlům. Ale řadu podnětů se nám vždy podaří zapracovat a najít tak potřebný kompromis. To pak výrazně zjednoduší práci při samotné realizaci akce. To samotné rozhodnutí, ale hlavně zodpovědnost za něj, je pak ale vždycky na tom, kdo podepisuje smlouvu. A bohužel dnes, kdy je vše svázáno některými nesmyslnými pravidly a zákony, často zodpovídáte za něco, co ani reálně nemůžete ovlivnit. Kdo měl někdy co dočinění s výběrovým řízením na zhotovitele stavby, ví, o čem mluvím….


Je třeba si vážit historie a tradic, ale je nutné žít přítomností – skončím tím, čím jsem začal. Ve městě s tak bohatou historií a řadou památek je člověk vždy s těmito fakty konfrontován. Velice si vážím všech vlastníků památkových objektů za to, jak se o ně starají. Samozřejmě je možné získat podporu města, kraje, státu či fondů EU. Ale to hlavní je vždy na samotném majiteli. A stačí se podívat chronologicky na pár filmů natáčených v Telči a uvidíte, jak se náměstí vylouplo v posledních letech do krásy. Nechceme jako město zůstat pozadu a letos projde obnovou Dům dětí a mládeže a radnice. A čeká nás i objekt Základní umělecké školy.


Chceme totiž, aby památky žily a sloužily obyvatelům města. A využití pro školy a veřejné instituce je to nejlepší řešení. S památkami je ruku v ruce spojen cestovní ruch. A Telč patří k našim nejnavštěvovanějším destinacím. Dle různých sčítání a dostupných dat projde branami města ročně přes půl milionu návštěvníků. Jinými slovy, počet návštěvníků je stokrát větší, než je počet obyvatel. Bylo proto hodně divné, když kvůli nouzovému stavu zelo na jaře náměstí prázdnotou. Naopak o prázdninách jsem měl pocit, že tu bylo víc lidí než dříve. Zahraničních návštěvníků bylo sice méně, ale domácí to

úspěšně dohnali. Pro podnikatele v cestovním ruchu to doslova byla záchrana na poslední chvíli.

Telč však nejsou zdaleka jen památky a turisté, přestože to občas slýchám i od místních. Stačí se podívat na investice do našich škol, do sportovišť, nebo na postupné kompletní rekonstrukce ulic a sídlišť. Nebo na podporu sociální oblasti, či grantové programy pro kulturní a sportovní spolky. Právě spolkový život ve městě je dalším velkým bohatstvím, které máme. Telč je tedy nejenom městem historie, ale i současnosti.


A závěrem ještě zkušenost, kterou jsem si odnesl ze svého fotbalového života – na hřišti dostanete mnohdy od soupeře nakopáno, ale po zápase si podáme ruce a jdeme na pivo. Za týden je nový zápas, kde začínáme opět od nuly. Tak do toho jdeme znovu a tentokrát už určitě vyhrajeme…

© Starostové pro Vysočinu

zadavatel a zpracovatel: STAN